Jsme na Facebooku! Koukni, co je nového.

Seriál na Studenta.cz Studenti a generace Y:
Jací jsou čeští Millennials?

 

Seriál na Studenta.cz

Studenti a bezpečí - Jak moc jsme v bezpečí a jaká nás čeká budoucnost?

Studenti a bezpečí - Jak moc jsme v bezpečí a jaká nás čeká budoucnost?

Bojíme se dnes doma a v Česku obecně víc než před pěti lety? A jak jsme na tom v Evropě, na internetu nebo ve vlastním vztahu? Zvyšuje se podle nás riziko teroristických útoků? Co naše peníze, jsou taky safe? Známe váš názor a přinášíme tematické články.

Všechny díly seriálu zde

Izrael očima vysloužilého vojáka: Cítím se tu bezpečněji než v Evropě

02.12.2016 / Společnost

Mnoho z nás má strach, co se s Evropou stane pod náporem uprchlíků z Afriky a Blízkého východu, kteří k nám už nějaký ten čas tak trochu nezřízeně proudí. Co budeme dělat? Jak se ubráníme terorismu? A budeme se vůbec muset bránit, nebo jen zveličujeme? Pro inspiraci, jak situaci efektivně zvládnout, nemusíme chodit daleko – Izrael. 

Spor mezi Izraelem a Palestinou započal v podstatě už koncem 19. století (dlouho před oficiálním vznikem státu Izrael) a je především bojem o suverenitu v oblasti Blízkého východu. Dohady o půdu, vodní zdroje, status Jeruzaléma a naplňování občanských práv řeší Izrael s Palestinci už opravdu hodně dlouhou dobu. A není ani zdaleka jediným státem, který se v této oblasti potýká s celou řadou konfliktů. Není proto divu, že si mnoho Čechů při zmínce o Blízkém východě vybaví jedno velké bitevní pole plné strachu, nenávisti a prázdných nábojnic. Izrael mnohdy nevyjímaje. 

„Já osobně se v Izraeli cítím bezpečně. V dnešní době možná i bezpečněji než v západní Evropě nebo ve Spojených státech,“ říká Shai Levi, Žid, který žije střídavě v Tel Avivu a v Praze. „V českých novinách se občas objevují obrázky ozbrojených vojáků stojících na ulicích. Popravdě ale nevím, odkud se berou, protože já vojáky se samopaly v helmách a neprůstřelných vestách v izraelských městech nevídám prakticky vůbec,“ dodává. 

Na válku jsme zvyklí

To, že nestojí v ulicích, ovšem neznamená, že Izraelci nezůstávají v pozoru. Naopak. Izrael disponuje jednou z nejmodernějších armád na světě a má bohaté zkušenosti i s bojem proti terorismu. „Náš národ je zvyklý na válku, takže ani momentální situace pro nás není ničím nová,“ říká Shai. 

„Armáda konstantně a pečlivě monitoruje všechny teroristické organizace a veškeré radikální spolky, které by mohly zaútočit, což se ukazuje jako opravdu účinné. Na rozdíl od situací, kdy jediným bezpečnostním opatřením je dvojice vojáků postávající před nákupním centrem,“ neváhá si Shai tak trochu odevzdaně rýpnout do evropských bezpečnostních opatření, které byly zavedeny po opakovaných teroristických útocích ve Francii a v Belgii. 


Zatímco Izrael je na dlouhodobý monitoring nebezpečných osob a rušných míst zvyklý, v zemích západní Evropy toto víceméně nikdy neprobíhalo, respektive ne do takové míry. My Evropané nejsme zvyklí cítit se v nebezpečí, nejsme zvyklí ohlížet se za roh ani kalkulovat s možností teroristického útoku. I to bezesporu přispělo k tomu, že se tzv. Islámskému státu podařilo na nás opakovaně zaútočit. A migranti proudící do Evropy často bez jakýchkoli dokladů či identifikace nám to rozhodně neusnadňují.

Povinná vojenská služba pro všechny

Mladí občané Izraele odcházejí ve věku osmnácti let na povinnou tříletou službu u armády. Tato povinnost se týká mužů i žen a v minulosti se jí zúčastnil samozřejmě i Shai. Dnes dvaačtyřicetiletý muž sloužil po absolvování povinné branné služby dalších devatenáct let jako rezervista. Každý rok strávil u bojové jednotky jeden měsíc, během kterého se účastnil různých protiteroristických akcí. „Před dvěma lety jsem službu oficiálně ukončil, nicméně stále se účastním dobrovolných akcí armády, a to především z pocitu patriotismu,“ říká Levi. „Mojí občanskou povinností je chránit svou zemi proti vnějším i vnitřním útokům jakéhokoliv nepřítele.“

Místní vláda mu to poměrně ulehčuje. Zatímco Evropská komise začala totiž loni mluvit o přísnější regulaci střelných zbraní mezi civilisty, Izrael se zhruba ve stejné době vydal úplně opačnou cestou a držení střelných zbraní civilisty naopak zjednodušil. Velmi často se zde totiž stává, že je terorista či agresor zastaven a zneškodněn právě civilistou, a nikoli policií. 

Izrael kromě toho využívá také bezpečnostní stráže v civilu. Ti mají na starost sledování rušných míst a častokrát ani nejsou ozbrojeni. Každý měsíc se však několik dní školí na speciálních kurzech, aby byli schopni rozpoznat podezřelé chování či předměty na rušných místech, jako jsou například školy či bary.

Diskriminace Arabů

I přes letité rasové spory v Izraeli pokojně žije zhruba jeden a půl milionu Arabů. Ani ti se ovšem nevyhnou problémům a kritice místních, a to včetně těch, kteří pracují u policie, v politice či jako doktoři nebo právníci. „Osobně mám spoustu arabských přátel, se kterými se denně stýkám, i přesto, že nenávist našich národů v sobě máme všichni zakořeněnou už po několik generací. A bohužel si nemyslím, že by se tenhle spor mohl vyřešit ještě během našich životů.“ 

Je tedy v Izraeli bezpečněji než v Evropě? Ne i ano. Ne, protože frekvence výskytu teroristických útoků a náboženských násilností je tam viditelně vyšší než u nás, ale ano, protože vysoká úroveň bezpečnostních opatření, připravená armáda a náležitá ostražitost vzbuzují v místních občanech klid. A nebojí se tu očividně ani turisté – v roce 2015 se počet turistů, kteří navštívili Izrael, meziročně zvedl o 9 %. Co vy, zajeli byste se podívat?

Text: Oliver Sálus
Foto: archív Shaie Leviho

Diskusní fórum

Proudly Primát.cz Kolejroku.cz